pátek 24. října 2014

Millennials - proč se jich šéfové bojí?

Co je nejtěžšího na rodičovství - znáte na to odpověď? Je to noční vstávání a křik malého dítěte? Nebo ty nejtěžší chvilky nastávají teprve ve chvíli, kdy dítě začne mluvit a poznávat svět - to znamená začíná pokládat otázky? Proč je nebe modré, proč se “osika klepe jako osika”, v čem je schovaný vesmír?

Rodiče si často uvědomí, že neznají odpověď na mnoho věcí a že by je vlastně ty otázky ani nenapadly. Že se díky dětem naučí i něco nového. Dle povahy rodiče přicházejí se způsoby, jak se s otázkami vypořádat - buď spolu s dítětem najdou odpověď společně (třeba ji vyhledají na internetu), nebo zalžou a odpověď si vymyslí (riskují důvěru dítěte). 
V nejhorším případě nevrle zavrčí, ať už ho neotravuje.

Zkuste si tuhle analogii převést k vám do firmy - tam také nastupují mladí, neznalí korporátního života ve firmách, a proto kladou otázky: Proč musím odsedět 3 status porady týdně? Proč nemůžu používat vlastní mobil a notebook? K čemu mi je “týden dovolené navíc”?

A teď si představte odpovědi těch různých typů manažerů - hlavně těch, kteří lpí na své pozici, těch, kteří to někam "vybudovali", těch, kteří chtějí mít ty své jistoty. Nedochází jim, že Mooreovo pravidlo o výkonu procesoru se aplikuje na jejich pracovní nástroje - počítače - a že i oni musí zrychlovat stejným tempem. Že se musí pořád učit, že dokumenty už se prostě editují v cloudu, kde k nim má přístup celý tým, že už si je nemůžou "posílat do emailu domů".

Jak to řešíte vy osobně - snažíte se najít společnou cestu, občas si vymyslíte výmluvu, nebo vašim mladým zaměstnancům odpovídáte jako “nevrlý rodič”? 
A nebylo by fajn se od nich něco i přiučit?